Jsi to jediny co mam Akordy

Reago

Hodnocení: 4.333333333333333

(Hodnoceno: 3x)

Akordy publikoval: kakarasa

4x F#mi, D, A, E Možná je F#miřešení sebrat se z dveří,Dsměle jít. Ač mučím nohy Asebevíc máš mý city ve Evelení. A možná si to F#mitvoje srdce prostě už Dpřeje jít. A všechny vnitřní Asdělení už vidíš jako Evězení. Možná to napsal F#miosud a nám zbyl jenom Dscénář. Potkat tě dřív tak Ahappy end je závěrečná Escéna. Možná tě taky F#mimrzí, že už v očích nemám Ddiamant, páč každý si Ak sobě přejem napsat cizí Ejména. Možná začnu bejt F#mifér a přiznám, že jsem dělal Dchyby, ale dozvím se to Aaž budeme oba u jiný Ekliky. Možná jsou to jen F#mizvyky žádná vášeň ani Dcity, a stejně nás Ajen zajímá jak přežít ten život v Ekrizi. Možná bychom to F#miměli nechat tím časem Dodejít, když není cesty Ajak tu propast mezi náma Eobejít. Možná čekáš F#mina vlak, co jezdí v lepších Dkolejích, a ve tvý hlavě Aje dům z našich snů na popel Eshořelý. Snad F#mimám kam Djít do tmy,A Doufám, že Eneodcházíš, F#mijá už Dvím, že tyA Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máA,….E F#mi,D,A,E..,..F#mi,D,A,E Možná si nejsme F#misouzeni, jsme jiný druhy Dsloučenin nepřežili jsme Av soutěži, kde všichni soupeEři stejně jdou k zeF#mimi. Možná jsme mezi loužeDmi, ale z nouze jsme zmoudřeAli, na mou čelist jsme zkoušeEli, že střepy jdou sleF#mipit. Možná po všech těch kázáDních zbyde prázdná skAříň, a zázračných pár Esta dní pozná jen záznaF#mimník "Snad mám kam jít". Až budu Dspráskanej za pád na tyhle Aglos, co není žádaný Eani na nočním nádraží, F#mimožná z pohádky budem Djen zlevněnou povídkou, Aa za mou pusu prořízlou tě Eosud nechá klopýtnoF#miut. Možná mě skolí souDd, budu jen vzpomínAkou, nechtěnou prohlídkou,kde Ese tvá loď bojí ploF#miut. Až se ty řádky dopíšDou,možná můj cit jak Azávaží tebe odříznEou a já budu jenom F#mitou zatoulanou obsílDkou. Co nestihnou si Atvoje oči prohlídEnout. Snad F#mimám kam Djít do tmy,A Doufám, že Eneodcházíš, F#mijá už Dvím, že tyA Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm, Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm, Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm E F#mi,D,A,E..,..F#mi,D,A,E Snad F#mimám kam Djít do tmy,A Doufám, že Eneodcházíš, F#mijá už Dvím, že tyA Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm, Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm, Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm Jsi to Ejediný, co F#mimám, Dmám, máAm Jsi to Ejediný, co F#mimám, D,A Jsi to Ejediný, co Amám
4x , Možná je řešení sebrat se z dveří,směle jít. Ač mučím nohy sebevíc máš mý city ve velení. A možná si to tvoje srdce prostě už přeje jít. A všechny vnitřní sdělení už vidíš jako vězení. Možná to napsal osud a nám zbyl jenom scénář. Potkat tě dřív tak happy end je závěrečná scéna. Možná tě taky mrzí, že už v očích nemám diamant, páč každý si k sobě přejem napsat cizí jména. Možná začnu bejt fér a přiznám, že jsem dělal chyby, ale dozvím se to až budeme oba u jiný kliky. Možná jsou to jen zvyky žádná vášeň ani city, a stejně nás jen zajímá jak přežít ten život v krizi. Možná bychom to měli nechat tím časem odejít, když není cesty jak tu propast mezi náma obejít. Možná čekáš na vlak, co jezdí v lepších kolejích, a ve tvý hlavě je dům z našich snů na popel shořelý. Snad mám kam jít do tmy, Doufám, že neodcházíš, já už vím, že ty Jsi to jediný, co mám, mám, mám Jsi to jediný, co mám, mám, mám Jsi to jediný, co mám, mám, mám Jsi to jediný, co mám, mám, má,…. ,.,., Možná si nejsme souzeni, jsme jiný druhy sloučenin nepřežili jsme v soutěži, kde všichni soupeři stejně jdou k zemi. Možná jsme mezi loužemi, ale z nouze jsme zmoudřeli, na mou čelist jsme zkoušeli, že střepy jdou slepit. Možná po všech těch kázáních zbyde prázdná skříň, a zázračných pár sta dní pozná jen záznamník "Snad mám kam jít". Až budu spráskanej za pád na tyhle glos, co není žádaný ani na nočním nádraží, možná z pohádky budem jen zlevněnou povídkou, a za mou pusu prořízlou tě osud nechá klopýtnout. Možná mě skolí soud, budu jen vzpomínkou, nechtěnou prohlídkou,kde se tvá loď bojí plout. Až se ty řádky dopíšou,možná můj cit jak závaží tebe odříznou a já budu jenom tou zatoulanou obsílkou. Co nestihnou si tvoje oči prohlídnout. Snad mám kam jít do tmy, Doufám, že neodcházíš, já už vím, že ty Jsi to jediný, co mám, mám, mám, Jsi to jediný, co mám, mám, mám Jsi to jediný, co mám, mám, mám, Jsi to jediný, co mám, mám, mám ,.,., Snad mám kam jít do tmy, Doufám, že neodcházíš, já už vím, že ty Jsi to jediný, co mám, mám, mám, Jsi to jediný, co mám, mám, mám Jsi to jediný, co mám, mám, mám, Jsi to jediný, co mám, mám, mám Jsi to jediný, co mám, mám, mám Jsi to jediný, co mám, Jsi to jediný, co mám

Reklama

Reklama