Marion Lee Akordy

1. DKdyž hodiny v nálevně odbily šest a Apůl, Dvjela četnická patrola na hospodský Hmidvůr, Dzaprášení, znavení, řeč vedli při čaAji, Dže po stopách psance v šeru k horám spěchaHmijí, Ga když potom Drum jim jazyk Gvíce rozváDzal Ga měsíc jim Dcestu k lesům Hmibíle ukázal, Gnetušili, Dže o cíli Gjejich cesty Dví Gi hostinské Ddcera, ta maHmilá Marion Lee. 2. Ví moc dobře, kde se skrývá ten, co ji má rád, tak se s koněm vytratí a chce ho varovat, oči zrudlé horečkou, v ústech jak na poušti a jeho prst unaveně leží na spoušti, kde jeskyni nad údolím halí mlžný šál, kam se občas jenom párek dingů zatoulal, tam se skrývá a jeho zrak slídí v okolí a jeho rty šeptají: „Tos’ ty, Marion Lee?“ 3. Když k půlnoci měsíc lesy stříbrem posypal, zas patrola svoje koně popohnala v cval, se zlověstnou tichostí se začínal ten hon, pak ukázal velitel: „Hej, támhle, to je on!“ měsíc mu stín prodlužoval na vrcholku skal jeho širák zahlédli a plášť, co každý znal, i psancova koně všichni dobře poznali, netušili, že tím jezdcem je Marion Lee. 4. Honička se protahuje míli za mílí, jezdci jedou mlčenlivě, nikdo nestřílí, noc je tichá, pochmurná a vlhká jako hrob, za živého zajatce se platí dvojnásob, náskok se však nezkracuje, pořád svahem dál, vpředu černý širák a pod ním černý plášť vlál, podél zátok s bažinou míli za mílí odvádí je od úkrytu dál Marion Lee.